fbpx

Befana – hodná čarodějnice

V noci z 5. na 6. ledna přilétá k italským dětem tzv. Befana. Je to ošklivá čarodějnice na koštěti, která nosí buď sladkosti, anebo uhlí. Podle toho, jestli v roce bylo dané dítko hodné nebo zlobilo. A děti jí na oplátku chystají hrnek s mlékem a talířek se sušenkami.

Legenda říká, že Befana byla stařena, které se tři králové zeptali na cestu do Betléma, aby předali dary Ježíškovi. Nabídli jí také, že může jít s nimi a nového mesiáše něčím obdarovat. Befana to však odmítla. Jenže za pár dní se jí to rozleželo v hlavě a svého rozhodnutí litovala. Proto se vydala do Betléma také, a protože nevěděla, kde přesně se Ježíš narodil, klepala na dveře každého domu, kde bylo nějaké dítko a to obdarovala.

Pohádka

Na internetu můžete také najít pohádku Pravdivý příběh o Befaně, kterou vymyslel farář Giampaolo Perugini. Nebudu ji zde doslovně překládat, ale zní asi nějak takto:
Nedaleko Betléma žila krásná, mladá dívka jménem Befana. Ta byla tak okouzlující, že o ní byl obrovský zájem a nápadníci se k ní hnali zdaleka. Jenže ona byla namyšlená a vše kritizovala. Takže buď si ženicha nevybrala, protože se jí nelíbil a nebyl pro ni dost dobrý, nebo poznal jaká je, a raději se o její ruku přestal ucházet. Jediné, co jí bavilo bylo uklízení, zametání koštětem a pletení ponožek. Ty ale vždy dělala jen sama pro sebe. Nikdy pro někoho jiného.
Stalo se tedy, že roky plynuly, Befana stárla a její zloba vůči ostatním a světu měnila její krásnou tvář, až se z ní stala ošklivá vrásčitá stařena. Byla také čím dál tím víc prostořeká a často se zlobila, takže jí lidé začali říkat čarodějnice a raději se jí vyhýbali.

Když jí bylo asi sedmdesát let, putovala kolem jejího domu karavana z Orientu. Byl večer 5. ledna. Ona se na to všechno koukala a mrmlala, že lidi by se takhle neměli courat po světě a otravovat hlukem ostatní a že by měli raději zůstat doma. Co se ale nestalo? Někdo jí zaklepal na dveře. Něco takového nečekala, ale otevřela. Před ní stál jeden ze tří králů. Byl krásný a se širokým úsměvem se jí zeptal, zda může dál. Byla z této otázky tak překvapená, že zapomněla na své předchozí stížnosti a nechala muže vejít do domu. Král ji požádal, zda by u ní mohl několik dnů zůstat a začal jí vyprávět, že putují již několik měsíců za dítětem, které má zachránit svět před egoismem a smrtí. Nesou mu dary a nabídl jí, aby pokračovala s nimi. Ona však odmítla. Ale přes noc stihla uplést jednu ponožku, na kterou vyšila nápis: Pro Ježíše.

Uplynulo třicet let, Befaně bylo sto a už nebyla tak zlá a nepříjemná jako kdysi. Návštěva jednoho ze tří králů ji změnila. A to k dobrému. Místní jí chodili navařit nebo jí pomáhali s úklidem, jelikož jí děsivě bolela záda. A ona každému pomocníkovi s úsměvem darovala ponožku.

Mezitím se začalo vyprávět o mesiášovi z Nazaretu jménem Ježíš, který dělá zázraky. Befana pochopila, že se jednalo o dítě, které jeli tři králové obdarovat a začala litovat, že mu dala jen jednu prázdnou ponožku. Každý večer, když na to pomyslela, se rozplakala.

Když byl Ježíš o tři roky později ukřižován a vstal z mrtvých, Befana naříkala, modlila se a moc si přála, aby mohla odčinit své kdysi sebestředné chování. Ježíš se jí pak zjevil ve snu a řekl jí, že bude živá a zdravá ještě mnoho let a že ten dar (jednu ponožku), který mu nakonec nepřinesla ona sama bude teď nosit každému dítěti, které udělá vánoční betlém a 6. ledna do něho postaví tři krále. Zároveň do té ponožky má dát bonbóny pro hodné děti a pro ty zlobivé uhlí. To, aby se v dalším roce polepšily. Po celý rok tak Befana plete ponožky a dává do nich buď sladkosti, nebo uhlí. Jenže vzhledem k tomu, že ji to činí tak šťastnou, i to uhlí se promění na něco dobrého.

A jak to slavíme u nás doma v Itálii?

Abych pravdu řekla, tak jsme to zatím ještě neslavili. Dětičky jsou ještě v takovém věku, kdy si to nějak neuvědomují. Takže jsem se letos rozhodli, že Befana půjde ještě k ledu a snad to oslavíme příští rok.