Italský zdravotní systém

Nebudu se tu rozepisovat, jak to funguje teď v nemocnicích v době Covidu. Ráda bych se tu podělila s vlastními zkušenostmi s italským zdravotnictvím a jeho organizací. V Itálii už žiji nějaký ten rok a měla jsem možnost jít k obvodnímu lékaři, gynekologovi i zubaři. Syn tu byl operován a dcerka se tu narodila císařem. Takže jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jak to tu funguje.

Zdravotnictví se tu liší podle toho, zda žijete v severní či jižní části Itálii a to tak, že obecně řečeno na jihu je to horší než na severu. Ale dalo by se říct, že většina Italů si myslí, že mají výbornou zdravotní péči. Když s nimi o tom začnu diskutovat, zjistím, že nikdy nežili v cizině a tudíž nemají srovnání.

Jak to tu chodí?

Máte na výběr. Buď využijete státních služeb anebo se rovnou obrátíte na nějakou soukromou ordinaci či specialistu.

První možnost: státem hrazená služba (ve skutečnosti služba placená daňovými poplatníky).

Jestliže se rozhodnete pro tuto možnost, připravte se na menší dobrodružství a obrňte se trpělivostí. Proč? Ukážeme si to na naprosto jednoduchém příkladu: bolí mě zub.

První co uděláte je, že si zajde za svým obvodním lékařem. Oooo ano, i když víte, že budete muset k zubaři, tak prvně jdete za svým obvoďákem. Tam mu vysvětlíte situaci, on vám předepíše doporučení tzv. Impegnativa a pak se telefonicky obrátíte na CUP neboli Centro Unico di Prenotazino – Centrum pro rezervace. Nebo si zajdete do lékárny či nějakého jiného zdravotního zařízení (jen některá zařízení a lékárny mají povolení rezervovat schůzky) a zjistíte, kdy a ve kterém městě ve vašem regionu je možné zajít k zubaři.

Takže si představte, že vám vypadla plomba, a to máte ještě štěstí, že to není něco vážnějšího, a CUP vám oznámí, že první schůzku, kterou vám mohou zajistit je např. za tři měsíce 45 km od vašeho bydliště. Samozřejmě se může stát, že budete mít obrovské štěstí a řeknou vám, že je možný termín za 3 dny poblíž, ale to se moc často nestává. Popravdě neznám nikoho, kdo by mi o něčem takovém vyprávěl.

A takto to funguje téměř se vším. Samozřejmě, že pokud si něco zlomíte nebo je to opravdu vážné, jedete na pohotovost v nemocnici. A i tak je možné, že bude platit podle vážnosti případu. Manžel si např. téměř zablokoval meniskus v koleni, dovezl ho tam kamarád a manžel po prohlídce bez rentgenu zaplatil 50 euro. Bylo mu pak řečeno, že by nic neplatil, pokud by volal záchranku. To nás docela „pobavilo“, jelikož manžel prohlásil, že asi bude příště lepší, když ho kamarád odveze před nemocnici, tam sebou švihne o zem, udělá pravou italskou scénu, zavolá sanitku a pak nebude muset nic platit. Úlet, co?

Zkušenost se státním zubařem

Já osobně jsem u státem placeného zubaře nebyla, ale můj manžel ano. Státní zubaři mají děsivou pověst, ale i tak se Dario rozhodl, že to zkusí. Zašel k jednomu dvakrát a výsledek?

Už nikdy více.

Při první prohlídce prý u zubaře strávil dvě minuty s tím, že mu zubař jen řekl, že budou třeba 4 návštěvy v jeho ordinaci a nashle. A když tam za pár týdnů (CUP rezervoval první možný termín u toho zubaře) dojel, tak mu vyvrtal jeden kaz, zaplácl plombou, mimochodem i já bych ji tam dala lépe, a že prý nemá 2 hodiny nic jíst. Zubař se zvedl, sedl si ke stolu a začal číst noviny a brouzdat po internetu. Manžel (Dario) jen zíral. Domů přijel v šoku. S takovýmto chováním se nesetkal ani u veterináře. I když uplynuly dvě hodiny od „komplikovaného“ zubního zákroku, Dario radši neobědval. No a co se stalo u večeře? Plomba při prvním žvýknutí vypadla. Po této zkušenosti jsme naznali, že nemá cenu plýtvat časem a jezdit za státním zubařem. Je pro nás lepší si zajít do soukromé zubní ordinace.

Druhá možnost: návštěva u soukromého specialisty.

Popravdě řečeno tu tady využívá většina mých italských známých, kteří si to samozřejmě mohou finančně dovolit. A v některých případech i já. Je to sice placená služba a někdy ne příliš levná, ale obrovskou výhodou je, že vás přijmou velmi rychle a i kvalita služeb bývá lepší. I když to není pravidlem.

Po Dariově zkušenosti se zubařem, chodíme k soukromému, který nás sice přijme téměř okamžitě v případě nouze a je schopný, ale např. nemá panoramický rentgen na zuby, takže musíme do soukromé zdravotního centra, kde ho mají.

Co může překvapit u soukromého specialisty?

Mě osobně dostal dotaz: „S fakturou? Či bez faktury?“. Koukala jsem na to jak puk. S něčím takovým jsem se v minulosti nikdy nesetkala. A v Itálii se mi to stalo u gynekoložky. Zeptala jsem se, jaký je v tom rozdíl. S fakturou 75 eur a bez faktury 50. Odcházela jsem z ordinace tak trochu v šoku a když jsem to vyprávěla mé kamarádce z Francie, která u nás v té době byla na návštěvě, nevěřila mi a myslela si, že si z ní dělám srandu.

Ale takhle to tu prostě chodí.

To se vám samozřejmě nestane v centru, kde pracuje více specialistů a za platbu zodpovídá osoba na recepci. Tam prostě dostanete fakturu a basta.

Na co si stále tak nějak nemohu zvyknout?

Možná jsem u českého lékaře či zubaře už nebyla hodně dlouho a tím pádem netuším, jak to v současnosti funguje v ČR. Ale například zde v Itálii, když potřebuji klasický rozbor krve, předepíše mi ho obvodní lékař. Ten mi ale krev nevezme, ani zdravotní sestra, protože dost často žádnou nemá. Musím opět volat CUP a zajít si do specializované laboratoře a výsledky si buď vyzvednout osobně nebo nechat zaslat mému obvodnímu lékaři. To se mi v České republice nikdy nestalo.

Závěrem

Samozřejmě, že to není všechno tak černobílé. Syn byl v roce a půl operován v nemocnici v Parmě a proběhlo to všechno nad očekávání dobře. Personál byl organizovaný a milý. Zároveň v čekárně byly animátorky, které děti rozptylovaly. Nemuseli jsme nic platit a v tomto případě si nemůžu na nic stěžovat. Oproti tomu císařský řez ve vedlejší budově byl docela děs. Ale to tady snad ani radši psát nebudu.

Prostě a jednoduše, když se tu rozhodnete využít jakýchkoliv státních služeb, musíte se na to opravdu hodně dobře psychicky připravit a vědět, že to prostě potrvá a projezdíte nějaký ten benzín. A možná nic moc nevyřešíte.

Proto se většina Italů obrací na soukromé ordinace.