Tahle dvě témata nemají obecně s Itálií nic moc společného. Jen se s nimi posledních několik měsíců dost často setkávám, a proto jsem se rozhodla o tom napsat takové mé osobní zamyšlení.
Berte prosím v potaz, že jsem ani jedno téma oficiálně nestudovala a nemám žádný certifikát z kurzů. Jsem prostě a jednoduše samouk, který většinou využívá informace na internetu, z knih a co se týče zahradničení, tak to převážně odkoukávám od manžela, který pracoval jako zahradník asi dvacet let. Takže na následujících řádcích najdete výhradně můj pohled na věc.
Makrobiotika
S makrobiotikou jsme měla tak trochu do činění asi před dvěma lety, kdy mi moje sestra darovala knížku o stravování pro děti, aniž by si ji předem přečetla a zjistila, že píše právě o makrobiotice.
Co to vlastně je ta makrobiotika?
Toto stravování anebo spíše styl života pochází z Japonska. Za zakladatele je považován Georges Ohsawa (vlastním jménem Sakurazawa Nyoiti), který se narodil v roce 1893 a zemřel 23. dubna 1966. Lidé, kteří se rozhodnou pro tento styl stravování, jedí převážně celozrnné obiloviny, vařenou, syrovou i fermentovanou zeleninu, luštěniny a produkty ze sóji. V menší míře pak ovoce či ryby a mořské plody. Neměla by se jíst lilkovitá zelenina jako jsou např. brambory, rajčata, lilek a potom maso, mléko a mléčné výrobky.
Pít by se mělo jen pokud má člověk žízeň. A nevhodná je konzumace alkoholu, kávy a ostrého koření.
Moje zkušenosti?
Po přečtení darované knihy: Radost ze zdravých dětí jsem to vzala docela vážně. Měla jsem devíti měsíčního prcka a deset kg navíc (než je moje normální váha). Takže jsem např. ráno připravovala polévku pro mě a pro špunta. Manžel prohlásil, že tohle by na něho bylo asi moc a že si dá raději půst. 🙂 Začala jsem večer pravidelně namáčet některé druhy obilovin i luštěniny, klíčit různá semínka a fermentovat zeleninu.
Ještě navíc k tomu všemu jsem přestala jíst chleba, což byl docela řeholec, protože já zbožňuji domácí kváskový chléb s máslem, a taky jsem nejedla těstoviny (což bylo moje rozhodnutí, v makrobiotice se mohou používat). A výsledky na váze se dostavily velmi rychle. Jen s menším „problémem“, že jsem plánovaně znovu otěhotněla, takže jsem moje shozená kila zase začala nabírat.
ALE. Cítila jsem rozdíl. Byla jsem méně unavená. Možná to bylo i tím, že malej konečně začal v noci lépe spát anebo tím, že jsem ráno cvičila 20 min pilates, které mě nabilo energií. Anebo to opravdu bylo makrobiotickým stravováním.
Jak dlouho mi tedy makrobiotické stravování vydrželo?
Dodržovala jsem ho striktně asi 3 měsíce a pak jsem tak nějak přešla do našeho normálu. Máme slepice a kuřata, takže jsem si dala vajíčka nebo upekla svalnaté kuřátko (celý den totiž pobíhají po louce). Prostě jsem se nakonec rozhodla, že nechci být tak úplně v extrému.
Musela jsem totiž i hodně plánovat dopředu, co bude k jídlu. A i když si uvaříte obiloviny a luštěniny dopředu, tak mi pořád připadalo, že mi celková příprava jídel trvá dlouho. A já nejsem ten typ ženy, která ráda vaří a bere to jako relax. Popravdě řečeno, kdybych mohla frčet jen na chlebu s máslem, bylo by to super. Ale pokud máte rodinu, a tak trochu vám záleží i na vašem zdraví, tak pouze chleba s máslem nestačí.
I tak pořád v kuchyni používám celozrnné obiloviny, jen jáhly mi manžel a syn odmítají jíst, luštěniny, máme celoročně námi vypěstovanou zeleninu v bio kvalitě, těstoviny jíme méně, než je na Itálii normální a jednou až dvakrát za týden si prostě dám i pořádnou flákotu masa nebo omeletu. Znovu peču chleba a ráno si užívám snídani s krajícem chleba s máslem a domácí marmeládou. A co sýry? To je jedna z mála věcí, které kupujeme v obchodě. A to jednou za čas. Jedním z mých dalších plánů je naučit se dělat domácí kozí sýr. Kozy už máme, takže už jen počkat na kůzlátka a následně mléko.
Mimochodem stále sleduji blog jímejinak.cz, kde je spousta zajímavých článků a receptů z makrobiotiky.
Náš syn taky chodí do školky, kde vaří podle tohoto stylu stravování, z čehož je někdy můj manžel na prášky. Jídlo nemá u dětí moc velký úspěch. Většinou to všechno sní, když mají skutečný hlad. Já si někdy taky říkám, proč by měla dítka jíst tempeh nebo seitan, když jeden z principů, z kterých zakladatel makrobiotiky čerpal, byl: jíst potraviny z lokálních a sezónních surovin. A když se pak podíváte, z čeho je např. tempeh, tak neznám nikoho, kdo v okolí pěstuje sóju.
Prostě si myslím, že pokud je člověk v pořádku a cítí se dobře, tak nemusí striktně dodržovat různé extrémní diety. Extrémy jsou podle mě vždy špatně. Pokud člověk žije v extrémních přesvědčeních, není schopen poslouchat či pochopit (nebo se o to alespoň pokusit) jiný názor, než je ten jeho. A to se netýká jen stravy. Takže podle mě je důležitá zlatá střední cesta, a hlavně poslouchat své tělo. Pokud je v pořádku, tak si většinou řekne, co potřebuje. Já se např. v zimě vyhýbám salátům, protože když je venku kláda, tak představa, že si dám ledový salát s rajčaty, která byla vypěstovaná kdo ví kde, tak mě rozklepe zimnice. Stejně tak si v létě nedám guláš, protože bych se pak několik hodin nehla.
A pokud se teď vegetariáni, vegani či makrobiotici ohradí, jak mohu jíst maso, když zvíře je živý tvor, tak ano, souhlasím s vámi. Je to živé stvoření. Ale i rostliny vnímají a komunikují mezi sebou. Tak jak to v 70. letech prokázal výslechový specialista CIA Grover Cleveland Backster, který jen tak ze zvědavosti či nudy připojil rostlinu k detektoru lži a zalil rostlinu vodou a detektor lži na radost květiny reagoval. Stejně tak jako když jí chtěl zapálit listy. Rostliny mezi sebou dokáží komunikovat a vzájemně se informovat např. o škůdcích nebo dřevorubcích v lese.
Jo, já vím, že to možná zní jako úlet z Avataru, ale já si opravdu myslím, že i rostliny jsou inteligentní vnímavá stvoření. Takže pokud jdu na zahradu pro salát, fenykl nebo červenou řepu a nebo dávám kuře do trouby, prostě a jednoduše jim poděkuji za energii, co mi předají.
Jo a jen tak pro upřesnění. Jak říká Dario (můj manžel): „Když musíš zabít vlastníma rukama zvíře, které znáš od jeho narození, tak spotřebuješ daleko méně masa za rok než ti, co si ho koupí v supermarketu, kde je to jen flákota masa zabalená v plastu, co hodíš do nákupního košíku.“ Což je podle mě taky pravda.
Permakultura
Pojem permakultura pochází ze dvou anglických slov: permanent a agriculture, což je překládáno jako udržitelné zemědělství. Vychází z pozorování přírody a tradičního zemědělství. A měla by člověku pomoci k vytvoření zahrady, která bude nejen lahodit lidskému oku, ale bude i k užitku. Kde si lidé budou pěstovat vlastní zeleninu levně a bez chemie.
Tento pojem vznikl v 70. letech 20. století v Austrálii a Tasmánii a poprvé se o něm zmiňují Bill Mollison a David Holmgren ve své knize Permaculture One.
Dalo by se zjednodušeně říci, že základní principy permakultury jsou všude stejné jen techniky se mohou lišit podle klimatu, půdy, přírodních podmínek.
Alergie na rádoby permakulturu
O permakulturu jako pojem jsem se nikdy moc nezajímala. Slýcháváme o ní často ze strany alternativních rodičů dětí ze školky, kam chodí náš syn. Anebo si o ní zmiňují woofers (dobrovolníci z woofer.it). A manžel je na to děsně alergický. 🙂 Skoro dvacet let pracoval jako zahradník a je to převážně on, kdo má u nás na starosti zeleninové záhony a políčko…
A když mu pak někdo začne vysvětlovat, že by neměl rýt záhon nebo zalévat, tak vidím, jak mu tuhnou rysy ve tváři a vím, co mi potom řekne: „Jak je sakra možný nezalévat, když v létě je víc jak 35 °C a prší jednou za 2-3 týdny. Nebo nerýt, když je půda jak šutr…“
Jen tak mimochodem, v permakulruře se může rýt i zalévat dešťovou vodou. Pokud máte krásně kyprou, písčitou půdu a prší 1-2x do týdne, tak rýt ani zalévat nemusíte.
My máme např. hodně jílovitou půdu na zahradě, která tvoří obrovské slepené hroudy. Každý rok tady ryjeme a rozbíjíme ty obrovské kusy půdy, hnojíme a prostě se snažíme tu půdu nějak odlehčit. Už je to o něco lepší, ale k dokonalosti to ještě nějaký ten rok potrvá.
A co se týče deště, tak tu prší relativně málo, takže kdybychom hlavně v létě nezalévali, tak bychom toho moc nesklidili. Minulý rok jsme vytvořili něco jako umělé jezírko, kam stéká voda ze střech a máme různě po pozemku rozmístěné nádrže na vodu, abychom nemuseli používat tu z kohoutku. To bychom se totiž asi ani pak nedoplatili.
My a permakultura
A jak jsem poznamenala, jelikož o permakultuře slýcháváme, tak jsem si o ní začala něco hledat, a nakonec jsem zjistila, že i my můžeme s hrdostí prohlásit, že máme permakulturní zahradu. I když ryjeme záhony nebo zaléváme. Pěstujeme zeleninu i ovoce bez chemických přípravků, používáme přírodní hnojiva, snažíme se řídit lunárním kalendářem především při výsevu rostlinek, mulčujeme, snažíme se dávat k sobě rostliny, které se vzájemně pozitivně ovlivňují a odpuzují škůdce, provádíme rotaci plodin…
A když nám někdo začne říkat, že bychom přeci jen neměli dělat to či ono, tak se ho většinou můj manžel zeptá, kolik let už s touto technikou má dotyčná osoba zkušenosti nebo zda má vlastní zeleninu celý rok. No a pak se většinou dozvíme, že tento rádoby zahradník ještě pořádně žádné záhony nedělal nebo že je to první rok po kurzu permakultury. Či sklidil velmi málo (předpokládáme že většinou kvůli nedostatečné zálivce a nedostatku živin).
Tím nechci říct, že my to máme všechno perfektně vychytané a neděláme chyby. Děláme a máme se ještě co učit a každý rok si zapisujeme, co jsme zase udělali blbě a jak to v příštím roce zlepšit.
Znáte to, chybami se člověk učí.
Jsem Češka, která se po několika letech pendlování usadila na italském venkově a znovu začala včelařit. Chci předat lásku ke včelám nejen svým dětem, ale i vám budoucím včelařkám. Více o mě se můžete dočíst v mém příběhu.
